Nejčastěji myom najde lékař při gynekologické prohlídce, a to při ultrazvukovém vyšetření. Sama žena může myom vytušit kvůli symptomům: zvýšená bolest v podbřišku, prodloužení a zvýšení intenzity menstruačního krvácení. Tyto příznaky však nemusí být spojeny výhradně s výskytem děložního myomu. Proto by se při pochybnostech měla žena obrátit na svého lékaře, který existenci myomu potvrdí nebo vyvrátí.

Myom v děloze ženy, která se opakovaně neúspěšně snaží otěhotnět, může být příčinou neúspěchu. Myomy mohou být i příčinou opakovaných spontánních potratů.

Myomy se vyskytují u žen během celého reprodukčního období, tedy přibližně od 15 let do menopauzy. Ve věku 35 až 50 let se vyskytují až u poloviny žen. U některých pacientek myomy nezpůsobují žádné obtíže a mohou být odhaleny víceméně náhodou při běžné gynekologické prohlídce. U jiných žen způsobují klinické obtíže (krvácení, bolesti). Myomy, které přetrvávají po menopauze, většinou nepůsobí klinické potíže. Díky menopauze a s ní spojeným hormonálním změnám, zpravidla dochází i ke zmenšení myomů.

Výskyt myomu neohrožuje pohlavní život, může být ale příčinou diskomfortu ženy při pohlavním styku. Sexuální partner ale existenci myomu vůbec nepociťuje.

Děložní myom je nezhoubný nádor dělohy vycházející z jedné buňky děložní svaloviny, která se postupně zvětšuje a dělí. Jedná se o rostoucí, obvykle kulaté a tuhé uzly. Během vývoje se zvětšuje jejich velikost a to bývá důvodem bolestivých nebo krvácivých potíží. S přibývajícím věkem stoupá pravděpodobnost, že tento proces probíhá na několika místech současně. V tomto případě se hovoří o mnohočetných myomech, resp. o myomatózní děloze.

Pokud má žena malý myom, který jí nezpůsobuje žádné obtíže, dochází ke svému gynekologovi v pravidelných intervalech (6 měsíců až 1 rok) na kontrolu. Při kontrole lékař sleduje vývoj růstu myomu a vznik a vývoj symptomů. Při vyšetření lékař odebere anamnézu (vyptá se ženy na obtíže), provede gynekologické vyšetření a vyšetření ultrazvukem (přes pochvu). Pokud začne myom růst a nebo ženu obtěžují symptomy (silné nebo nepravidelné krvácení, bolesti v podbřišku, problémy s močením nebo defekací, …) navrhne lékař léčbu myomu. V současné době je k dispozici moderní farmakologická léčba, která působí na symptomy myomů (normalizuje a zastavuje krvácení, tlumí bolest) a způsobuje zmenšení myomu. Tato farmakologická léčba může být kombinována s chirurgickou léčbou (např. laparoskopické odstranění myomu). Pokud jsou možnosti této méně invazivní léčby vyčerpány, může žena podstoupit operaci (odstranění dělohy).

Přesná příčina vzniku myomů není dosud známa. Jejich růst podněcují ženské hormony, estrogeny a gestageny. Svoji roli zde hraje rodinná predispozice, počet těhotenství nebo příslušnost k rase. Základní příčina bude pravděpodobně genetická.

Prevence vzniku myomů není dosud známa. Jejich vznik je dán pravděpodobně geneticky a to zatím současná věda neumí ovlivnit. Z pohledu pseudoprevence (tedy něčeho, co by mohla žena udělat pro sebe a zároveň pro snížení rizika degenerativních změn ve svém těle) pak lékaři doporučují dodržovat základy zdravého životního stylu: správnou životosprávu, dostatek pohybu, udržování optimální tělesné hmotnosti, dostatek vitamínů a v neposlední řadě pozitivní psychické naladění.

Intenzita krvácení při výskytu myomu je individuální. Záleží na spotřebě hygienických potřeb v průběhu menstruace. U žen, které masivně krvácí, může dojít k takzvané anémii (chudokrevnosti), která se zjistí vyšetřením krevního obrazu a hladiny hemoglobinu (červené krevní barvivo, které v červených krvinkách přenáší kyslík). Ani to ale nemusí být průkazné. Má-li žena dobrou krvetvorbu, a tím pádem hemoglobin dostatečně doplňuje, může být její krevní obraz zcela normální. Silné krvácení nemusí vždy znamenat výskyt myomu, může signalizovat i jiné onemocnění a žena by toto měla konzultovat se svým gynekologem.

Obecně u myomů neplatí nic na sto procent. Některé ženy donosí dítě i s překvapivě velkým myomem, někdy i malý myom může způsobit potrat. Důležité je, aby žena chodila na pravidelné gynekologické prohlídky již před těhotenstvím a i v jeho průběhu.

Přítomnost myomů není kontraindikací k užívání antikoncepce (tablety, kroužek, náplast, injekce). Je to však důležité podrobně probrat s ošetřujícím gynekologem. Hormonální antikoncepce však není určena k léčbě myomů. Pokud je myom umístěn tak, že zasahuje do dutiny děložní a deformuje ji, je kontraindikováno zavádět nitroděložní systém LNG-IUS. Mohlo by dojít k poranění dělohy během zavádění. Také je častá expulze tělíska (samovolné vypuzení LNG-IUS z dělohy).

Symptomy děložních myomů jsou nadměrné a nepravidelné krvácení, bolesti podbřišku, problémy s močením a defekací, problémy s otěhotněním a těhotenstvím. Podobné příznaky se mohou vyskytnout i u jiných onemocnění, např. u endometriózy, u zánětů v oblasti pánve, u chorob gynekologických orgánů (nádory, polypy, záněty), u chorob okolních orgánů (močový měchýř, konečník). Přesnou diagnózu musí stanovit gynekolog na základě anamnézy a provedených vyšetření.

Pokud má žena malý myom, který jí nezpůsobuje žádné obtíže, dochází ke svému gynekologovi v pravidelných intervalech (6 měsíců až 1 rok) na kontrolu. Při kontrole lékař sleduje vývoj růstu myomu a vznik a vývoj symptomů. Při vyšetření lékař odebere anamnézu (vyptá se ženy na obtíže), provede gynekologické vyšetření a vyšetření ultrazvukem. Pokud začne myom růst a nebo ženu obtěžují symptomy (silné nebo nepravidelné krvácení, bolesti v podbřišku, problémy s močením nebo defekací, …) navrhne lékař léčbu myomu.

Poměrně častá bývá tzv. myomatóza, tzn. že v děloze se nevyskytuje pouze jedem myom, ale je jich více (různě uložených, různé velikosti). Pokud se chirurgicky odstraní jeden největší myom, ostatní myomy v děloze zůstanou a mohou začít růst a způsobovat ženě problémy. Medikamentózní léčba naopak působí na všechny myomy zároveň.

Chirurgické řešení bylo donedávna v podstatě jediným způsobem, jak řešit problémy spojené s myomy. Od roku 2012 je na našem trhu možnost hormonální léčby, která působí proti nepříjemným symptomům myomů (normalizuje až zastavuje krvácení, snižuje bolest,…), a dokonce i zmenšuje objem myomů. Tento efekt na zmenšení myomů přetrvává cca 6 měsíců i po ukončení léčby.

Vznik myomů je dán geneticky, nemůže být způsoben používáním lubrikačního gelu.

Ne. Myom vzniká na genetickém podkladě z jedné buňky děložní svaloviny, která se začne dělit a tím vytvoří myom. Dlouhodobé psychické problémy však mohou stav pacientky zhoršit, tak jak je tomu u každého jiného onemocnění.

Nemusí. Děloha může být zvětšená i z jiného důvodu – těhotenství, genetické podklady, hormonální výkyvy, zánět, nádor, …

Rychlost růstu myomu je velmi individuální. U některých žen roste myom velmi pomalu a nemusí způsobovat žádné obtíže. U některých žen je naopak růst myomu velmi rychlý. Je to pravděpodobně dáno geneticky, ale do růstu myomů zasahují i další vlivy (hormonální výkyvy, zdravotní stav ženy, užívané léky, …).

Výskyt myomů v těhotenství není nic neobvyklého. Myom do určité velikosti bývá obtížně rozeznatelný a až v průběhu samotného těhotenství může změnit svoji velikost a náhle se objevit a způsobit ženě potíže. Neznamená to ale, že se naprosto zdravé ženě najednou objeví několik centimetrů velký myom. Myom v děloze byl s nejvyšší pravděpodobností už před těhotenstvím, ale díky hormonálním změnám v těhotenství začal myom růst a s tím způsobil i související potíže.

Myom může být rozpoznán až při samotném těhotenství a představuje rizikový faktor pro průběh těhotenství. Myom je velmi citlivý na změny hormonálních hladin v těhotenství (hormony estrogeny a progesteron), a proto může začít velmi rychle růst. V případě, že je myom nevhodně umístěn tak, že deformuje děložní dutinu může být příčinou předčasného porodu. Pokud je myom umístěn tak, že se stává porodní překážkou, je důvodem k ukončení těhotenství císařským řezem.

Děložní myomy jsou nejčastější benigní (nezhoubné) gynekologické nádory u žen. Nejčastější výskyt je u žen mezi 30 až 50 rokem života (do menopauzy). Mohou se však vyskytnout i u mladších žen. Výskyt myomů je častěji pozorován u žen tmavé pleti a u žen, které nikdy nerodily. Vznik myomů je dán pravděpodobně geneticky. Výraznou roli při růstu myomů hrají vlastní ženské pohlavní hormony (estrogeny a progesteron) a jejich změny před klimakteriem. Vliv mohou mít i užívané léky (např. hormonální přípravky) nebo cizorodé látky z okolního prostředí (výživa).