Nejčastější otázky

NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY

  • Nejčastěji myom najde lékař při gynekologické prohlídce, a to při ultrazvukovém vyšetření. Sama žena může myom vytušit kvůli symptomům: zvýšená bolest v podbřišku, prodloužení a zvýšení intenzity menstruačního krvácení. Tyto příznaky však nemusí být spojeny výhradně s výskytem děložního myomu. Proto by se při pochybnostech měla žena obrátit na svého lékaře, který existenci myomu potvrdí nebo vyvrátí.

  • Myom v děloze ženy, která se opakovaně neúspěšně snaží otěhotnět, může být příčinou neúspěchu. Myomy mohou být i příčinou opakovaných spontánních potratů.

  • Myomy se vyskytují u žen během celého reprodukčního období, tedy přibližně od 15 let do menopauzy. Ve věku 35 až 50 let se vyskytují až u poloviny žen. U některých pacientek myomy nezpůsobují žádné obtíže a mohou být odhaleny víceméně náhodou při běžné gynekologické prohlídce. U jiných žen způsobují klinické obtíže (krvácení, bolesti). Myomy, které přetrvávají po menopauze, většinou nepůsobí klinické potíže. Díky menopauze a s ní spojeným hormonálním změnám, zpravidla dochází i ke zmenšení myomů.

  • Výskyt myomu neohrožuje pohlavní život, může být ale příčinou diskomfortu ženy při pohlavním styku. Sexuální partner ale existenci myomu vůbec nepociťuje.

  • Děložní myom je nezhoubný nádor dělohy vycházející z jedné buňky děložní svaloviny, která se postupně zvětšuje a dělí. Jedná se o rostoucí, obvykle kulaté a tuhé uzly. Během vývoje se zvětšuje jejich velikost a to bývá důvodem bolestivých nebo krvácivých potíží. S přibývajícím věkem stoupá pravděpodobnost, že tento proces probíhá na několika místech současně. V tomto případě se hovoří o mnohočetných myomech, resp. o myomatózní děloze.

  • Pokud má žena malý myom, který jí nezpůsobuje žádné obtíže, dochází ke svému gynekologovi v pravidelných intervalech (6 měsíců až 1 rok) na kontrolu. Při kontrole lékař sleduje vývoj růstu myomu a vznik a vývoj symptomů. Při vyšetření lékař odebere anamnézu (vyptá se ženy na obtíže), provede gynekologické vyšetření a vyšetření ultrazvukem (přes pochvu). Pokud začne myom růst a nebo ženu obtěžují symptomy (silné nebo nepravidelné krvácení, bolesti v podbřišku, problémy s močením nebo defekací, …) navrhne lékař léčbu myomu. V současné době je k dispozici moderní farmakologická léčba, která působí na symptomy myomů (normalizuje a zastavuje krvácení, tlumí bolest) a způsobuje zmenšení myomu. Tato farmakologická léčba může být kombinována s chirurgickou léčbou (např. laparoskopické odstranění myomu). Pokud jsou možnosti této méně invazivní léčby vyčerpány, může žena podstoupit operaci (odstranění dělohy).

  • Přesná příčina vzniku myomů není dosud známa. Jejich růst podněcují ženské hormony, estrogeny a gestageny. Svoji roli zde hraje rodinná predispozice, počet těhotenství nebo příslušnost k rase. Základní příčina bude pravděpodobně genetická.

  • Prevence vzniku myomů není dosud známa. Jejich vznik je dán pravděpodobně geneticky a to zatím současná věda neumí ovlivnit. Z pohledu pseudoprevence (tedy něčeho, co by mohla žena udělat pro sebe a zároveň pro snížení rizika degenerativních změn ve svém těle) pak lékaři doporučují dodržovat základy zdravého životního stylu: správnou životosprávu, dostatek pohybu, udržování optimální tělesné hmotnosti, dostatek vitamínů a v neposlední řadě pozitivní psychické naladění.

  • Intenzita krvácení při výskytu myomu je individuální. Záleží na spotřebě hygienických potřeb v průběhu menstruace. U žen, které masivně krvácí, může dojít k takzvané anémii (chudokrevnosti), která se zjistí vyšetřením krevního obrazu a hladiny hemoglobinu (červené krevní barvivo, které v červených krvinkách přenáší kyslík). Ani to ale nemusí být průkazné. Má-li žena dobrou krvetvorbu, a tím pádem hemoglobin dostatečně doplňuje, může být její krevní obraz zcela normální. Silné krvácení nemusí vždy znamenat výskyt myomu, může signalizovat i jiné onemocnění a žena by toto měla konzultovat se svým gynekologem.

  • Obecně u myomů neplatí nic na sto procent. Některé ženy donosí dítě i s překvapivě velkým myomem, někdy i malý myom může způsobit potrat. Důležité je, aby žena chodila na pravidelné gynekologické prohlídky již před těhotenstvím a i v jeho průběhu.

  • Přítomnost myomů není kontraindikací k užívání antikoncepce (tablety, kroužek, náplast, injekce). Je to však důležité podrobně probrat s ošetřujícím gynekologem. Hormonální antikoncepce však není určena k léčbě myomů. Pokud je myom umístěn tak, že zasahuje do dutiny děložní a deformuje ji, je kontraindikováno zavádět nitroděložní systém LNG-IUS. Mohlo by dojít k poranění dělohy během zavádění. Také je častá expulze tělíska (samovolné vypuzení LNG-IUS z dělohy).

  • Symptomy děložních myomů jsou nadměrné a nepravidelné krvácení, bolesti podbřišku, problémy s močením a defekací, problémy s otěhotněním a těhotenstvím. Podobné příznaky se mohou vyskytnout i u jiných onemocnění, např. u endometriózy, u zánětů v oblasti pánve, u chorob gynekologických orgánů (nádory, polypy, záněty), u chorob okolních orgánů (močový měchýř, konečník). Přesnou diagnózu musí stanovit gynekolog na základě anamnézy a provedených vyšetření.

  • Pokud má žena malý myom, který jí nezpůsobuje žádné obtíže, dochází ke svému gynekologovi v pravidelných intervalech (6 měsíců až 1 rok) na kontrolu. Při kontrole lékař sleduje vývoj růstu myomu a vznik a vývoj symptomů. Při vyšetření lékař odebere anamnézu (vyptá se ženy na obtíže), provede gynekologické vyšetření a vyšetření ultrazvukem. Pokud začne myom růst a nebo ženu obtěžují symptomy (silné nebo nepravidelné krvácení, bolesti v podbřišku, problémy s močením nebo defekací, …) navrhne lékař léčbu myomu.

  • Poměrně častá bývá tzv. myomatóza, tzn. že v děloze se nevyskytuje pouze jedem myom, ale je jich více (různě uložených, různé velikosti). Pokud se chirurgicky odstraní jeden největší myom, ostatní myomy v děloze zůstanou a mohou začít růst a způsobovat ženě problémy. Medikamentózní léčba naopak působí na všechny myomy zároveň.

  • Chirurgické řešení bylo donedávna v podstatě jediným způsobem, jak řešit problémy spojené s myomy. Od roku 2012 je na našem trhu možnost hormonální léčby, která působí proti nepříjemným symptomům myomů (normalizuje až zastavuje krvácení, snižuje bolest,…), a dokonce i zmenšuje objem myomů. Tento efekt na zmenšení myomů přetrvává cca 6 měsíců i po ukončení léčby.

  • Vznik myomů je dán geneticky, nemůže být způsoben používáním lubrikačního gelu.

  • Ne. Myom vzniká na genetickém podkladě z jedné buňky děložní svaloviny, která se začne dělit a tím vytvoří myom. Dlouhodobé psychické problémy však mohou stav pacientky zhoršit, tak jak je tomu u každého jiného onemocnění.

  • Nemusí. Děloha může být zvětšená i z jiného důvodu – těhotenství, genetické podklady, hormonální výkyvy, zánět, nádor, …

  • Rychlost růstu myomu je velmi individuální. U některých žen roste myom velmi pomalu a nemusí způsobovat žádné obtíže. U některých žen je naopak růst myomu velmi rychlý. Je to pravděpodobně dáno geneticky, ale do růstu myomů zasahují i další vlivy (hormonální výkyvy, zdravotní stav ženy, užívané léky, …).

  • Výskyt myomů v těhotenství není nic neobvyklého. Myom do určité velikosti bývá obtížně rozeznatelný a až v průběhu samotného těhotenství může změnit svoji velikost a náhle se objevit a způsobit ženě potíže. Neznamená to ale, že se naprosto zdravé ženě najednou objeví několik centimetrů velký myom. Myom v děloze byl s nejvyšší pravděpodobností už před těhotenstvím, ale díky hormonálním změnám v těhotenství začal myom růst a s tím způsobil i související potíže.

  • Myom může být rozpoznán až při samotném těhotenství a představuje rizikový faktor pro průběh těhotenství. Myom je velmi citlivý na změny hormonálních hladin v těhotenství (hormony estrogeny a progesteron), a proto může začít velmi rychle růst. V případě, že je myom nevhodně umístěn tak, že deformuje děložní dutinu může být příčinou předčasného porodu. Pokud je myom umístěn tak, že se stává porodní překážkou, je důvodem k ukončení těhotenství císařským řezem.

  • Děložní myomy jsou nejčastější benigní (nezhoubné) gynekologické nádory u žen. Nejčastější výskyt je u žen mezi 30 až 50 rokem života (do menopauzy). Mohou se však vyskytnout i u mladších žen. Výskyt myomů je častěji pozorován u žen tmavé pleti a u žen, které nikdy nerodily. Vznik myomů je dán pravděpodobně geneticky. Výraznou roli při růstu myomů hrají vlastní ženské pohlavní hormony (estrogeny a progesteron) a jejich změny před klimakteriem. Vliv mohou mít i užívané léky (např. hormonální přípravky) nebo cizorodé látky z okolního prostředí (výživa).

  • Myomy by se měly léčit, pokud ženě způsobují obtíže. Četnost problémů s myomy vzrůstá u žen spolu s věkem a největší je u žen v preklimakteriu. Po menopauze se spolu se snížením hladin pohlavních hormonů problémy zmenšují, až spontánně vymizí. Nejčastěji přijdou ke gynekologovi ženy s problémy s myomy ve věku mezi 40. a 50. rokem věku. Myomy se však mohou vyskytovat i u mladších žen, kde mohou způsobovat problémy s otěhotněním a těhotenstvím.